Slunce náhle zrudlo a zastavil se čas
Šílená zima všude kolem nás
Ručičky hodin už se nepohnou
A křídla ptáků, ty už nevzlítnou

Jenom mý tichý kroky znějí černou tmou
a roztínaj tu chvíli nekonečnou
Šedivý krysy vylejzaj z děr pod zemí
a nevadí jim strašný záření

Zář šílená se rozlévá nad celým krajem
Všechno kolem nás se stává náhle černým stínem
Tvář života se rozpadá pod hrozným tlakem
Chlad se rozlévá kolem nás přinášen černým deštěm

Kolem nás vzduchoprázdno, nic se nepohne
a vize příštích světů k nám nedolétne
Vše, co bylo včera, se stává pouhým snem
a klidná minulost mizí za obzorem

Zář šílená se rozlévá nad celým krajem
Všechno kolem nás se stává náhle černým stínem
Tvář života se rozpadá pod hrozným tlakem
Chlad se rozlévá kolem nás přinášen černým deštěm

Do neznáma tělo padá
Dlouhá dráha, světlo a tma
Meziprostor tělo drtí
Duše žije a dál letí

Pevná země, vlhká tráva
Zmatek ve mně se mnou mává
Chci se vrátit, nevím kam
Bojím se jít k temnotám

Duše má si nezaslouží
koupat se zas v světle denním
Nad obzorem supi krouží
a já ve tmách dál se topím

Dlouhá cesta nekonečná
mojí duši budí ze sna
Co mě tam na konci čeká?
Někde v dálce náhle svítá

Duše má si nezaslouží
koupat se zas v světle denním
Nad obzorem supi krouží
a já ve tmách dál se topím

Když večer svítá a k ránu jdu spát
Bílá noc mě vítá, ptáci začínají řvát
Město ožívá, všichni vyráží ven
a já zas ve snách proflákám další den

Já nesnáším, když ptáci řvou
Vždycky mě ze sna vytrhnou

Zas další ráno ke spánku uléhám
a v denním snění realitě utíkám
Inverze času mi život převrací
a smysl všeho se nějak vytrácí

Já nesnáším, když ptáci řvou
Vždycky mě ze sna vytrhnou

Spoutej mě, ať nemůžu ven
Bejt aspoň jeden večer sám
Ať další den není zas snem,
když ho chci prožít na nohou

Jednou za čas slunce zazáří
Jednou za čas letí kometa
Jednou za čas slzy na tváři
Jendou za čas ruská ruleta

Jednou za čas slunce na dlani
Jednou za čas něžný prokletí
Jednou za čas smutek k snídani
Jednou za čas ztráta paměti

Čeká nás, co nás nemine
Vyválený v každý bažině

Jednou za čas ruce do ohně
Jednou za čas brečet v kostele
Jednou za čas růže královně
Jednou za čas se to posere

Jednou všechny svatý na pomoc
Třikrát běda, bože, rozbože
Jednou za čas věčnou dobrou noc
Na kříže, na nože, na rožeň

A svět se točí dokola
jako krvavá tombola

Ani nevíš, kolik chtěl jsem ti toho říct
a najednou zbylo času tak málo
Snad cítíš, že chtěl jsem s tebou být,
ale překážek víc, než zprvu se zdálo

Tak opouštím tohle místo
Jsem trochu jinačí než dřív

Ve tvých očích uviděl jsem celý svět
Všechny krásy ve dvou studnách
Ve tvých očích jsem několikrát čet
nejtajnější touhy, ty který jsou v nás

Možná se zas jednou vrátím
Možná stejnej jako dřív

Love of my life – are you still in the castle?
Love of my life – you are still my master
Love of my life – proč utíkám do lesů
Love of my life – bez tebe být nesnesu

Listí běhá po ulicích městem sem a tam
Černý mraky po obloze plujou bůhví kam
Vítr si s nima hraje, pryč je odnáší
Zima přichází a smutek mojí duši přináší

Tmavý noci, delší než dny, jsou tu blíž a blíž
Jenom černý nebe, slunce to už nespatříš
Vlci stahujou se z lesů, k domům přichází
Sníh padá na zem a naší naději zamrazí

Špína v kanálech město sžírá
Tam někde na dně stok se topí naše víra,
že po dlouhý noci přijde ráno
Spatřit zas světlo, tak to nám není dáno

Otvírám oči, rozhlížím se kolem sebe
Takhle jsem tenhle pokoj ještě nevnímal
Hledám tvou ruku a vím, že jsem vedle tebe
Jenže nejsi ta, co jsem včera objímal

Vypadáš jinak, já tě vůbec nepoznávám
A najednou jsem zapomněl, co říct jsem chtěl
Na tvoji starou podobu marně vzpomínám
A přemejšlím, kde jsem tohle jen viděl

Vidím, že se žádný deja-vu nekoná

Jseš to ty, anebo někdo jinej?
Jseš to ty, nebo jsem se změnil já?
Jseš to ty? Tvůj vzhled jě ňákej divnej
Ani ten byt se našemu nepodobá

Marně přemejšlím, co se včera vlastně stalo
Vidím, že se žádný deja-vu nekoná
Co se to stalo, co nás takhle změnilo?
A kdo je na vině? Jestli ty, nebo já?

Možná jseš stále stejná, ale nejseš tady
Tu proti sobě najednou nějak nepoznávám
Chci odejít, a proto otáčím se zády
Jseš hezká holka, ale rozhodně ne má

Až z morku kostí vychází to jemný chvění,
Co zase víc rozproudí v žilách moji krev
Před očima ten obraz, co tu dávno není
Vidím ho kolem sebe zářit na všech zdech

Slova, co říkám, vůbec nejsou z mojí hlavy
To, co zbylo, tak to už vůbec nejsem já
Zas někdo jinej tahá za mý slabý nitky
Cítím, jak moje tělo někdo ovládá

Já jsem bůh
Jsem ten, jehož jsi součástí
Otec a syn
Jedno tělo – tisíc duší

Proč´s mi propůjčil svoji vůli nekonečnou
Já mám být trestán proto, abys věčně žil?
Proč sis mě vybral, abych se stal tvojí loutkou,
Která splní to, o čem ty jsi vždycky snil?

Proč musím zemřít, aby lidé uvěřili?
Je tak nutný nechat se přibít na ten kříž?
Proč právě já mám plnit tvoji svatou vůli?
Že já nejsem ten pravej, tomu nevěří